Alois Velich

Prof. MUDr. Alois Velich
Alois Velich, před rokem 1929
Alois Velich, před rokem 1929
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1918
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Rektor české VŠ technické Praha
Ve funkci:
1918 – 1919
PředchůdceVáclav Felix
NástupceFrantišek Wald
Stranická příslušnost
Členstvíagrární str.
Narození10. srpna 1869
Boží Dar
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. května 1952 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik, lékař, pedagog a básník
CommonsAlois Velich
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Velich (10. srpen 1869 Boží Dar[1] – 13. květen 1952 Praha) byl český lékař – fyziolog a patolog. Počátkem 20. století byl též aktivní v politice. Byl mimořádným profesorem všeobecné a pokusné patologie na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1908 působil jako profesor anatomie a fyziologie domácích zvířat a zemědělské bakteriologie na zemědělském odboru Císařské a královské české vysoké školy technické v Praze. V roce 1930 se vrátil na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy jako řádný profesor farmakologie a farmakognozie.

Život

V roce 1888 maturoval na gymnáziu v Praze, Truhlářské ulici. Vystudoval lékařství na Univerzitě Karlově, promoval v únoru 1894. Již za studií pracoval v histologické a fyziologické laboratoři u profesora Arnolda Spiny. Po studiích nastoupil na ústavu experimentální patologie jako demonstrátor. V roce 1897 se zde stal asistentem. V roce 1898 se habilitoval jako docent všeobecné a pokusné patologie. V letech 1899–1900 pracoval v Berlíně ve fyziologické laboratoři významného německého fyziologa, profesora Nathana Zuntze (1847–1920). V roce 1903 byl jmenován nehonorovaným mimořádným profesorem. Současně byl zástupcem přednosty ústavu pro všeobecnou a experimentální patologii lékařské fakulty. V roce 1906 se stal honorovaným mimořádným profesorem a působil na fakultě do roku 1909.

ČVUT

Od roku 1899 působil současně jako docent fyziologie a patologie zvířat na České vysoké škole technické v Praze. Jedním z důvodů byla i jeho hmotná situace, protože jako mimořádný profesor neměl dostačující příjmy. V roce 1908 byl jmenován řádným profesorem anatomie a fyziologie domácích zvířat a zemědělské bakteriologie a současně se stal přednostou obou těchto ústavů. V té době budoval spolu se svými kolegy (např. Theodor Kašpárek) základy zemědělského odboru na této škole. Bylo třeba zřídit posluchárny, laboratoře, knihovnu, zajistit přístroje a pomůcky. V obdobích 1909–1910 a 1914–1915 byl děkanem tohoto odboru.[2] Pro akademický rok 1918–1919 byl zvolen rektorem České vysoké školy technické v Praze. Během působení na technice neztratil kontakt se svým původním pracovištěm a například pomohl řešit svízelnou situaci biologického ústavu LF UK tím, že mu propůjčil prostory na technice.

Zpět na lékařské fakultě

Po smrti prof. Emanuela Formánka (1869–1929) byl v roce 1930 povolán na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde byl jmenován profesorem farmakologie a farmakognozie a přednostou farmakologického ústavu. Několik let před tím se pokusil získat profesorské místo na svém původním působišti – na ústavu všeobecné a experimentální patologie. Byl ale odmítnut, což nesl jako osobní křivdu. V roce 1932–1933 byl děkanem lékařské fakulty. V únoru 1939 pak odešel na odpočinek.

Politická dráha

Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament) za Českou agrární stranu, kam byl zvolen za okrsek Čechy 056. Usedl do poslanecké frakce Klub českých agrárníků. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[3]

V letech 1918–1920 byl poslancem československého Revolučního národního shromáždění za agrárníky.[4][5]

Zemřel 13. května 1952 a byl pohřben na vinohradském hřbitově 19. května 1952.

Dílo

Jeho první práce jsou spojeny s počátky endokrinologie v Čechách. Zabýval se sekrecí nadledvin a slinivky břišní, účinky adrenalinu na tkáně a orgány (oživující injekce adrenalinu do srdce, vliv adrenalinu na cévy nádorů). V oblasti bakteriologie se zabýval termofilními mikroby. V operační praxi zavedl řadu nových pokusných postupů.

Experimentoval s plísní penicilinum thermophylum polymorphum a zkoušel její účinky na bakterie tuberkulózy. Na základě neúspěchu při pokusech na zvířatech ale tuto cestu opustil.[6]

Členství v organizacích

Spisy

Publikoval kolem sedmdesáti vědeckých prací.

Časopisy

  • Časopis pro veřejné zdravotnictví redigoval od roku 1899 až do jeho zániku v roce 1920
  • Zdravotnické rozpravy redigoval od roku 1906.

Životopisné studie

  • Gustav Kabrhel, Praha: Česká akademie věd a umění, 1930
  • Karel Chodounský, Praha: Česká akademie věd a umění, 1932
  • Vladislav Růžička, Praha: Česká akademie věd a umění, 1935

Poezie

  • Šípkový keř, Praha: vlastní náklad, 1891 – sbírka milostné poezie

Odkazy

Literatura

  • heslo Velich Alois. In: HLAVÁČKOVÁ, Ludmila; SVOBODNÝ, Petr; ADAMEC, Josef. Biografický slovník pražské lékařské fakulty 1348-1939. Praha: Univerzita Karlova, 1993. ISBN 80-7066-696-X. Svazek II. L-Ž. S. 348.
  • PŘÍBRSKÝ, Jan. Za profesorem Velichem. Časopis lékařů českých. 1952, čís. 26, s. 776. ISSN 0008-7335. 
  • PANÝREK, Duchoslav. Prof. Dr. Alois Velich : K jeho šedesátce několik přátelských slov. Praktický lékař. 1929, roč. 9, s. 593. ISSN 0032-6739. 
  • RŮŽIČKA, Vladislav. Profesor Dr. Alois V. Velich šedesátníkem. Časopis lékařů českých. 1929, čís. 33. ISSN 0008-7335. 
  • heslo Velich, Alois. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888–1909. ISBN 80-7185-057-8. Svazek XXVI. S. 520–521.
  • heslo Velich, Alois. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1909. ISBN 80-7185-057-8. Svazek XXVIII. S. 1 119.

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ seznam děkanů. Zpravodaj ČZU. 2006, čís. mimořádné. Dostupné online. 
  3. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. ↑ MUDr. Alois Velich [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ PŘÍBRSKÝ, Jan. Za profesorem Velichem. Časopis lékařů českých. 1952, čís. 26, s. 776. ISSN 0008-7335. 

Externí odkazy

Rektoři ČVUT
Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–
České vysoké učení technické v Praze
Autoritní data Editovat na Wikidatech