Cavrianiové

Cavrianiové
Erb hrabat z Cavriani, podoba z roku 1643
ZeměItálie, Habsburská monarchie
Titulyříšská hrabata
Rok založení12. století
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cavrianiové, respektive hrabata z Cavriani (původně italsky Capriani) je původně starý italský šlechtický rod, který se později směl zařadit i mezi rakouskou vysokou šlechtu, jejíž členové zasedali v panské sněmovně Rakouského císařství.

Dějiny rodu

Původ

Konstance (Costanza) Cavrianiová, rozená de Salis Salla

Rod Cavrianiů pochází z pozdějšího Mantovského vévodství v Lombardii a objevuje se od 12. století. Původní název rodu zněl Capriani, který je zřejmě odvozen od obce Cavriany, místa původu rodu.

Conradinus byl roku 1359 Karlem IV. povýšen na svobodného pána. O sto let později v roce 1452 byl císařem Bedřichem III. do stavu svobodných pánů povýšen také jistý Jan (Giovanni) Cavriani. Za panování dynsatie Gonzagů dosáhl rod Cavrianiů významného postavení. Galeazzo Cavriani (1444–1466) byl jedním z mantovských biskupů.

Bedřich (Frederico) (* 1518 v Mantově-1. října 1566), syn Jana (Giovanni) (*1477 - 11. července 1552) a Konstancie (Costanza) de Salis Salla, se v roce 1548 stal císařským místrodržitelem v Piombinském knížectví, a císař Ferdinand I. potvrdil panský stav pro jeho rod a polepšil rodový erb o dvojhlavého císařského orla. Byl ženatý od roku 1561 s Cornelií Copiniovou (22. května 1540 - 19. května 1579).[1]

Česká větev

Průčelí pražského Caretto-Millesimovského, původně Cavrianiovského paláce.

Kryštof hrabě z Cavriani, svobodný pán na Unterwaltersdorfu (1. dubna 1715 na zámku Pragstein - 4.9.1783 v Kostelci nad Orlicí čp. 1), majitel panství Kostelec nad Orlicí, nejmladší syn Leopolda Karla, byl c. k. komorníkem, a následně skutečným tajným radou, a v letech 1764 až 1779 vrchním zemským sudímDolních Rakousích. V roce 1744 se oženil s Marií Alžbětou hraběnkou Jarubovou z Hustrčan (13. listopadu 1717–1781), která jako manželské věno přinesla panství Přestavlky v Čechách.

V Čechách a na Moravě vlastnil později rod Cavrianiů také panství Veselá u Častrova, Kostelec nad Orlicí a Přestavlky, dále Letohrad, Osvračín a ves Kavriánov, pojmenovanou po moravském guberniálním radovi. V Praze rod vlastnil barokní palác v Celetné ulici č. 597/13. Na budově je umístěna pamětní deska s nápisem:

CARETTO-MILLESIMOVSKÝ PALÁC
DO DNEŠNÍ BAROKNÍ PODOBY PŘESTAVĚN R. 1750 S POUŽITÍM GOTICKÝCH DOMŮ PRO RODINU CAVRIANIŮ. V ZÁPADNÍ ČÁSTI DOCHOVÁNO ROMÁNSKÉ JÁDRO DVORCE. V 19. STOLETÍ BYLO V TOMTO PALÁCI ŠLECHTICKÉ KASINO

Příslušníci hraběcího rodu Cavrianiů poté sloužili i ve vysokých vojenských a správních funkcích. Od založení panské sněmovna, horní komory rakouské říšské rady v roce 1861, získali Cavrianiové jako zástupci jednoho ze tří markraběcích rodů, dědičné křeslo.

Osobnosti rodu

Kryštof Cavriani se svým synem Františkem
  • Jan Alois hrabě z Cavriani († 1693), nejmladší syn Bedřicha (1597–1662), byl císařský komoří, 27. dubna 1692 povýšen na generála-polního vachmistra, majitel jízdního pluku.[2] Podle Wissgrilla měl být povýšen dokonce do hodnosti generálplukovníka-polního maršála.
  • František Karel hrabě z Cavriani (1707–1788) byl císařský komoří, 29. července 1745 povýšen na generála-polního vachmistra, 18. ledna 1758 se stal polním maršálem-poručíkem a roku 1766 odešel na odpočinek.[2] Byl dočasně též ředitelem c.k. vojenské akademie.
  • Ludvík hrabě z Cavriani (1739–1799), svobodný pán z Unterwaltersdorfu, mj. moravský místodržitel a moravský zemský hejtman, poté nejvyšší purkrabí a místodržitel Českého království.
  • Karel hrabě z Cavriani (8. července 1803 v Seibersdorfu - 23. července 1870 tamtéž), vnuk Leopolda Karla, od 27. ledna 1849 generálmajorem, 13. ledna 1852 povýšen na polního maršála-poručíka 11. dragounského pluku. 22. listopadu 1855 odešel na odpočinek.[3] 24. května 1837 se ve Vídni oženil s Terézií Rózou princeznou Esterházyovou z Galanty (12. července 1815 ve Vídni - 28. února 1894 tamtéž), dámou Řádu hvězdového kříže, a v témže roce se stal majitelem dědičných panství Unterwaltersdorf a Schöngrabern po svém otci, Maxmiliánovi hraběti z Cavriani (1773–1837). Se svou manželkou měl sedm dětí. Po zrušením panství v roce 1848 přišel rod Cavriani také o majetky Unterwaltersdorf a Schöngrabern.[4]

Odkazy

Reference

  1. Prof. Dr. Ernst Heinrich Kneschke: Deutsche Grafenhäuser der Gegenwart: in heraldischer, historischer und genealogischer Beziehung. 1. Band, A-K, Verlag T. O. Weigel, Leipzig 1852, S. 152 f.
  2. a b Antonio Schmidt-Brentano: Kaiserliche und c.k. Generale (1618–1815), Österreichisches Staatsarchiv/A. Schmidt-Brentano 2006, S. 19
  3. Antonio Schmidt-Brentano: Die c.k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Österreichisches Staatsarchiv, 1907, S. 26
  4. agso.uni-graz.at. agso.uni-graz.at [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. 

Související články

  • Kavriánov, ves v okrese Vyškov
  • Cavrianiovský (Caretto-Millesimovský) palác v Celetné ulici v Praze
  • Cavrianiovský palác (Palazzo Cavriani) v Mantově
  • Cavrianiovský palác (Palais Cavriani) ve Vídni

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • Biblio: e64e67c7-1fbf-4a5b-a49f-b121483d5c9d
  • GND: 143920677
  • VIAF: 170308477