Clarence Johnson
| Clarence Johnson | |
|---|---|
 | |
| Narození | 27. února 1910 Ishpeming |
| Úmrtí | 21. prosince 1990 (ve věku 80 let) Los Angeles |
| Místo pohřbení | Forest Lawn Memorial Park |
| Alma mater | Michiganská univerzita Flint Central High School Mott Community College |
| Povolání | letecký inženýr a inženýr |
| Zaměstnavatel | Lockheed Martin |
| Ocenění | Národní vyznamenání za vědu (1965) čestný královský průmyslový designér (1984) Národní medaile za technologii a inovace (1988) Národní síň slávy vynálezců (2008) medaile Daniela Guggenheima … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Clarence Leonard „Kelly“ Johnson (27. února 1910 – 21. prosince 1990) byl americký letecký a systémový inženýr. Je uznáván za řadu důležitých leteckých návrhů, mezi které patří stroje Lockheed U-2 a SR-71 Blackbird. Vedle návrhu prvního letounu, který překročil Mach 3, se také podílel na prvním bojovém letounu schopného rychlosti Mach 2 – Lockheed F-104 Starfighter, prvním americkém proudovém stíhači zařazeného do služby – Lockheed P-80 Shooting Star, stejně jako první americké stíhačce, která překročila rychlost 400 mph – Lockheed P-38 Lightning a mnoha dalších příspěních k nemalému počtu letadel.[1] Johnson více než čtyři desetiletí pracoval jako člen a první vedoucí týmu Lockheed Skunk Works a říká se o něm, že byl „organizačním géniem“.[2] Hrál vedoucí úlohu v konstrukci více než čtyřiceti letadel, z nichž několik dostalo prestižní cenu Collier Trophy a získal reputaci jako jeden z nejtalentovanějších a nejplodnějších leteckých konstruktérů v historii.
V roce 2003 v rámci připomínky 100. výročí letu bratří Wrightů ho časopis „Aviation Week & Space Technology“ zařadil na 8. místo v seznamu 100 nejvýznamnějších a nejvlivnějších lidí v prvním století letectví.[3] Johnsonův vedoucí v Lockheedu Hall Hibbard, odkazujíc na Johnsonův švédský původ, poznamenal inženýrovi Benu Richovi: „Ten zatracený Švéd vážně vidí vzduch.“[1][4]
Letadla
Kelly Johnson přispěl k návrhu následujících strojů:
- F–80 Shooting Star
- XF-90
- X-7
- T-33
- F-94 Starfire
- F–104 Starfighter
- Lockheed U-2
- C-140 JetStar
- Blackbird a varianty: A-11, A-12, YF-12, SR–71, M–21 a D–21
- Orion 9D
- Model 10 a Model 12 Electra
- XC–35
- Model 14 Super Electra
- P–38 Lightning
- Model 18 Lodestar
- B–37
- PV-1 Ventura
- P2V Neptune
- série Lockheed Constellation
- Lockheed C-130 Hercules
Reference
- ↑ a b PARKER, Dana T. Building Victory: Aircraft Manufacturing in the Los Angeles Area in World War II. Cypress, CA: [s.n.], 2013. S. 59. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ BENNIS, Warren; BIEDERMAN, Patricia Ward. Organizing Genius: The Secrets of Creative Collaboration. [s.l.]: Perseus Books, 1997. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ All-Time Top 100 Stars of Aerospace and Aviation Announced [online]. June 18, 2003 [cit. 2015-04-30]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ WILSON, Jim. Skunk Works Magic. Popular Mechanics. September 1999, s. 60. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 8, 2010. ISSN 0032-4558. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie. www.popularmechanics.com [online]. [cit. 2018-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Clarence Johnson na Wikimedia Commons
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Portály: Letectví | Lidé | Spojené státy americké
