Eleonora Portugalská (1467)

Eleonora Portugalská
císařovna Svaté říše římské
Císařovna Eleonora po roce 1468 autor portrétu Hans Burgkmair starší
Doba vlády	1452–1467
Narození	18. září 1434/36? Torres Vedras
Úmrtí	3. září 1467 Vídeňské Nové Město
Pohřbena	Nový klášter, Vídeňské Nové Město
Manžel	Fridrich III. Habsburský
Potomci	Kryštof Helena Maxmilián I. Kunhuta Jan
Rod	Burgundský
Dynastie	Avíz
Otec	Eduard I. Portugalský
Matka	Eleonora Aragonská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eleonora Helena Portugalská (18. září 1434/36, Torres Vedras – 3. září 1467, Vídeňské Nové Město) byla portugalská infantka, dcera portugalského krále Eduarda I. a Eleonory Aragonské. V roce 1452 se stala manželkou císaře Fridricha III. a zároveň císařovnou Svaté říše římské.

Dětství

Eleonora byla čtvrtým dítětem portugalského krále Eduarda I. Literární zdroje se liší v roce jejího narození – uvádějí rok 1434 nebo 1436. Pravděpodobnější je rok 1436. Obvykle se uvádí, že v roce 1452, kdy se provdala a stala císařovnou, jí bylo 16 let. Vyrůstala v bohaté zemi, která v té době zažívala rozmach jako koloniální a obchodní mocnost. V roce 1438 král Eduard předčasně zemřel. Regentem a poručníkem nezletilých potomků se stal králův bratr Petr. Když dosáhl Eleonořin bratr Alfons plnoletosti (1448), odmítl mu strýc předat vládu v zemi, a tak si ji Alfons vynutil násilím. Eleonora již tedy jako dítě poznala krvavé rodinné spory.

Sňatek s Fridrichem III. a císařská korunovace

Římský král Fridrich III. byl na portugalskou princeznu Eleonoru upozorněn burgundským vévodou Filipem, který měl za manželku její tetu Isabelu. Když Eleonora v roce 1451 dostala nabídku provdat se za římského krále, a zaujmout tak nejvyšší postavení mezi ženami v Evropě, údajně prohlásila, že chce jen Fridricha a nikoho jiného.^[zdroj?] Odmítla francouzského následníka trůnu, který jí mohl přinést „pouze“ královský titul. Do Lisabonu se totiž donesl papežův výrok, že hodlá krále Fridricha v Římě korunovat na císaře a jeho ženu na císařovnu.

Když Fridrich poslal do Lisabonu své vyslance, vydala se na plavbu do Itálie. O 21 let starší a stále svobodný král Fridrich tou dobou podnikal svoji římskou jízdu za císařskou korunovací. Se svou patnáctiletou (?) nastávající se setkal v Sieně. Pár byl oddán v Římě 16. března 1452 papežem Mikulášem V. a o tři dny později, 19. března, korunován římským císařem (jako Fridrich III.) a císařovnou. Zatímco Fridricha korunoval sám papež, korunu Eleonoře na hlavu vsadila Barbora Cellská, vdova po císaři Zikmundovi. Byla to poslední císařská korunovace uskutečněná v Římě.

Manželství

Manželství mezi Fridrichem a Eleonorou nebylo příliš šťastné. Bohatá princezna si vzala chudého císaře, který by mohl být jejím otcem. Fridrich se uzavíral do sebe a bádal v „tajemstvích života“,^[zdroj?] zatímco Eleonora měla pocit, že císař by měl reprezentovat a vládnout. Také prostředí v Lisabonu a na německých hradech bylo značně rozdílné.

Po manželově boku dokonce zažila několik zajetí. Poprvé byl císařský pár hned po návratu z Říma v rezidenci ve Vídeňském Novém Městě obležen vojsky stavovské opozice, která vyžadovala vydání nezletilého krále Ladislava Pohrobka, jemuž byl Fridrich poručníkem. Další přepadení Vídeňského Nového Města se konalo v roce 1455, ještě před narozením prvního dítěte. Potřetí byla s manželem zajata na vídeňském hradě (mocenské spory Fridricha a jeho bratra Albrechta VI.) v roce 1462, kdy povzbuzovala svého manžela a vyjednávala se vzbouřenci. Zajetí tehdy ovlivnilo i malého následníka trůnu Maxmiliána.

Císařovna politický vliv neměla. Na veřejnosti se objevovala výjimečně, obvykle při slavnostních příležitostech, kdy si císař přál její přítomnost. Žila většinou v ústraní v prostředí svého skromného dvora a věnovala se výchově dětí.

Děti

Eleonora dala svému manželovi pět dětí, jimž věnovala veškerou svou lásku a péči. Dospělosti se však dožily pouze dvě děti – pozdější císař Maxmilián I. a dcera Kunhuta, která se později provdala za bavorského vévodu Albrechta IV. Předčasnou smrt dalších tří dětí (Kryštofa, Heleny a Jana) dával císař za vinu Eleonoře, protože prý malé děti nerozumně přecpávala portugalskými pamlsky.^[zdroj?] Po smrti posledního dítěte roku 1467 došlo mezi manžely k vážné roztržce. Císařovna byla v té době vážně nemocná a po léčebném pobytu v lázních zemřela ve Vídeňském Novém městě ve věku 30 (nebo 32) let a byla pohřbena v Neuklosteru společně se svými dětmi. Autorem dodnes zachovaného náhrobku je Niklas Gerhaert z Leydenu.

Vývod z předků

Odkazy

Literatura

• GRÖSSING, Sigrid-Maria. Maxmilián I. : zakladatel habsburské světové říše. 1. vyd. Praha: Ikar, 2004. ISBN 80-249-0340-7. 
• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie = Die Habsburger. Eine biographisches Lexikon. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 82–84. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání. 
• WEISSENSTEINER, Friedrich. Velcí panovníci rodu habsburského. Praha: Ikar, 1996. ISBN 80-7202-050-1. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eleonora Portugalská na Wikimedia Commons
• Eleonořin náhrobek

Rakouské arcivévodkyně sňatkem
1. generace	Eleonora Portugalská • Matylda Falcká • Eleonora Skotská • Kateřina Saská
2. generace	Marie Burgundská • Anna Bretaňská • Bianca Marie Sforza
3. generace	Jana I. Kastilská
4. generace	Isabela Portugalská • Anna Jagellonská
5. generace	Marie Portugalská* • Marie I. Tudorovna* • Marie Španělská • Anna Kateřina Gonzagová • Marie Anna Bavorská
6. generace	Anna Tyrolská • Isabela Klára Evženie • Marie Anna Bavorská • Eleonora Gonzagová • Klaudie Medicejská
7. generace	Izabela Bourbonská* • Marie Anna Španělská • Marie Leopoldina Tyrolská • Eleonora Magdalena Gonzagová • Anna Medicejská • Hedvika Falcko-Sulzbašská
8. generace	Markéta Habsburská • Klaudie Felicitas Tyrolská • Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
9. generace	Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská • Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
10. generace	nikdo
11. generace	Isabela Parmská** • Marie Josefa Bavorská** • Marie Ludovika Španělská** • Marie Beatrice d'Este**
12. generace	Alžběta Vilemína Württemberská** • Marie Tereza Neapolsko-Sicilská** • Luisa Marie Amélie Tereza Neapolsko-Sicilská** • Jindřiška Nasavsko-Weilburská** • Alexandra Pavlovna Ruská** • Hermína z Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoymu** • Marie Dorotea Württemberská** • Alžběta Savojská** • Marie Beatrice Savojská***
13. generace	Žofie Frederika Bavorská • Marie Anna Saská** • Hildegarda Luisa Bavorská • Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská • Klotylda Sasko-Kobursko-Gothajská • Adéla Augusta Bavorská***
14. generace	Charlotta Belgická • Markéta Saská • Marie Annunziata Neapolsko-Sicilská • Marie Tereza Portugalská • Anna Saská** • Alice Bourbonsko-Parmská** • Marie Imakuláta Neapolsko-Sicilská** • Isabela z Croy • Marie Tereza Habsbursko-Lotrinská • Augusta Marie Luisa Bavorská
15. generace	Štěpánka Belgická • Marie Josefa Saská • Marie Kristýna Bourbonsko-Sicilská** • Blanka Bourbonsko-Kastilská** • Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská** • Anna Saská
16. generace	Zita Bourbonsko-Parmská • Františka z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu • Dorotea Bavorská** • Marie Valerie z Waldburg-Zeil-Hohenems** • Rosemary Salm-Salm** • Marie Tereza z Waldburg-Zeil** • Marie Löwenstein-Wertheim-Rosenberg • Kristýna z Löwenstein-Wertheim-Rosenberg
17. generace	Regina Sasko-Meiningenská • Markéta Savojská-Aosta*** • Anna Eugénie Arenbergová • Yolanda z Ligne • Xenia Czernicheva-Besobrasova • Anna Gabriela z Wrede • Helena z Toerring-Jettenbach • Ludmila z Gallen • Laetitia z Arenbergu** • Margaret Kálnoky von Köröspatak** • Maria Espinosa de los Monteros** • Valerie z Podstatzky-Lichtenstein** • Freiin Eva Antonia von Hofmann** • Anna Amelie ze Schönburg-Waldenburg** • Hedvika z Lichem-Löwenburg** • Freiin Edith von Sternbach** • Margarite z Hohenbergu • Marie Christine von Hatzfeldt-Dönhoff • Eugenia de Calonge • Freiin Maria Theresia von Gudenus
* také španělská infanta sňatkem, ** také toskánská princezna sňatkem, *** také modenská princezna sňatkem