Hubert Salvátor Rakousko-Toskánský
Hubert Salvátor Toskánský | |
---|---|
Arcivévoda Hubert Salvátor v roce 1914 | |
Rodné jméno | Hubert Salvátor Rainer Maria Josef Ignác Habsbursko-Lotrinský |
Narození | 30. dubna 1894 zámek Lichtenegg u Welsu, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 24. března 1971 (ve věku 76 let) zámek Persenbeug, Dolní Rakousy, Rakousko |
Alma mater | Univerzita Innsbruck |
Choť | Rosemary Salm-Salm |
Děti | Fridrich Salvátor Anežka Kristýna Marie Markéta Marie Ludovika Marie Adelheid Alžběta Matylda Ondřej Salvátor Josefa Hedvika Valerie Isabela Marie Alberta Marek Emanuel Salvátor Jan Maxmilián Michael Salvátor |
Rodiče | František Salvátor Toskánský Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská |
Rod | toskánští Habsburko-Lotrinkové |
Funkce | člen Panské sněmovny (1917–1918) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hubert Salvátor Toskánský (německy: Hubert Salvator Rainer Maria Joseph Ignatius, Erzherzog von Österreich, Prinz von Toskana; 30. dubna 1894, zámek Lichtenegg u Welsu – 24. března 1971, zámek Persenbeug, Dolní Rakousy) byl rakouský arcivévoda a princ toskánský z vedlejší toskánské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie.
Původ
Byl třetím potomkem a druhým synem arcivévody Františka Salvátora a Marie Valerie Habsbursko-Lotrinské, dcery císaře Františka Josefa I.. Studoval ve Feldkirchu, na střední škole „Stella Matutina“.
První světová válka
Na počátku první světové války byl zadržen v Anglii. Poté bojoval jako poručík a rytmistr u 4. dragounského pluku na Bugu, u Dubna a u Gorvchova[kde?]. Později zastával funkci ordonančního důstojníka v Dolomitech u velitelství 9. horské brigády. Na podzim roku 1917 vedl spolu s orientalistou Aloisem Musilem rakouskou misi do Osmanské říše, Sýrie a Palestiny, kterou ho pověřil císař Karel I. Mise spočívala v upevnění zájmů proti vlivu Německa. Mimo to se starali o křesťany a zakládali dobročinná zařízení.
Konec monarchie
V roce 1919 se Hubert Salvátor v prohlášení zřekl privilegií Habsburků, aby mohl dál žít v Rakousku. V Innsbrucku studoval práva na tamní universitě, která roku 1920 ukončil promocí a doktorátem. Později byl jeho majetek vyvlastněn a Hubert Salvátor perzekvován. I přesto pracoval jako lesník v jednom významném lesním hospodářství.
V roce 1946, v době ruské okupace, byl předsedou obecního výboru v obci Persenbeug. Byl pohřben ve zdejší rodinné hrobce.
Manželství a potomci
V roce 1926 se oženil s princeznou ze Salm-Salmu, Rosemary. Svatba se konala na zámku Anholt ve Vestfálsku. Manželům se během pětačtyřicetiletého manželství narodilo třináct dětí:
- Fridrich Salvátor (27. listopadu 1927 – 26. března 1999)
- Anežka Kristýna (14. prosince 1928 – 17. dubna 2007) ⚭ 1949 Karel Alfréd z Lichtenštejna (16. srpna 1910 – 17. listopadu 1985)
- Marie Markéta (* 29. ledna 1930)
- Marie Ludovika (31. ledna 1931 – 17. dubna 1999)
- Marie Adelheid (28. července 1933 – 10. října 2021)
- Alžběta Matylda (18. března 1935 – 9. října 1998) ⚭ 1959 Jindřich z Auersperg-Breunneru
- Andreas Salvátor (* 28. dubna 1936)[1]
- Josefa Hedvika (* 2. září 1937), ⚭1969 hrabě Klemens z Waldstein-Wartenbergu
- Valerie Isabela (* 23. května 1941), ⚭ 1966 Maxmilián Ondřej Bádenský (* 3. července 1933)
- Marie Alberta (* 1944)
- Markus Emanuel Salvátor (* 2. dubna 1946), ⚭ 1982 Hilda Jungmayr
- Jan Maxmilián (* 18. září 1947)
- Michael Salvátor (* 2. května 1949)
Vývod z předků
Odkazy
Reference
- ↑ http://thepeerage.com/p11182.htm#i111813
Literatura
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 157-158.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hubert Salvátor Rakousko-Toskánský na Wikimedia Commons
- (anglicky) Stručný životopis na stránkách The Peerage
Toskánští velkovévodové a princové | |
---|---|
1. generace | |
2. generace | František I. Medicejský • Kardinál Jan • Pietro • Garzia • Ferdinand I. Medicejský • Petr |
3. generace | Filip • Cosimo II. Medicejský • Francesco • Kardinál Karel • Filippino • Lorenzo |
4. generace | Ferdinand II. Medicejský • Kardinál Jan Karel • Mattias • František • Leopold |
5. generace | Cosimo III. Medicejský • František Maria |
6. generace | Ferdinand • Gian Gastone |
1. generace | |
1. generace | |
2. generace | František I. Rakouský* • Ferdinand III. Toskánský* • Karel Ludvík* • Alexandr Leopold* • Albrecht Jan Josef* • Maxmilián Jan Josef* • Josef Antonín* • Antonín Viktor* • Jan* • Rainer Josef* • Ludvík* • Kardinál Rudolf* |
3. generace | František Leopold* • Leopold II. Toskánský* |
4. generace | |
5. generace | Leopold Ferdinand* • Josef Ferdinand** • Petr Ferdinand** • Jindřich Ferdinand* • Robert Ferdinand* • Leopold Salvátor* • František Salvátor* • Albrecht Salvátor* • Rainier Salvátor* • Ferdinand Salvátor* |
6. generace | Gottfried** • Jiří* • Rainer Karel* • Leopold Maria* • Antonín* • František Josef* • Karel Pius* • František Karel* • Hubert Salvátor* • Theodor Salvátor* • Klement Salvátor* |
7. generace | Leopold František** • Guntram* • Radbot* • Jan* • Jiří* • Štěpán* • Dominik* • Fridrich Salvátor* • Ondřej Salvátor* • Markus* • Johann* • Michael* • František Salvátor* • Karel Salvátor* |
8. generace | Zikmund Toskánský** • Jiří* • Guntram* • Leopold* • Alexander Salvátor* • Tadeáš Salvátor* • Kazimír Salvátor* • Matthias* • Jan* • Bernhard* • Benedikt* |
9. generace | Leopold Amedeo* • Maxmilián* • Leopold* • Konstantin Salvátor* • Pavel Salvátor* |
toskánští velkovévodové kurzívou, ** titulární toskánští velkovévodové, * rakouští arcivévodové; Ferdinand IV. Toskánský byl posledním skutečným toskánským arcivévodou, jeho nástupci již jen drží titul zaniklého státu |