Jan Veselý

Tento článek je o českém cyklistovi. Další významy jsou uvedeny na stránce Jan Veselý (rozcestník).
Jan Veselý
Osobní informace
Datum narození16. června 1923
Místo narozeníSedlec
Datum úmrtí10. února 2003 (ve věku 79 let)
Místo úmrtíPraha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství Československa v cyklokrosu
zlato 1953 Liberec
zlato 1954 Třebíč

Jan Veselý (16. června 1923 Plástovice – 10. února 2003 Praha) byl český sportovec, cyklista. Stal se 26krát mistrem Československa a devětkrát se zúčastnil Závodu míru, jehož 2. ročník v roce 1949 vyhrál jako první československý cyklista.[1] V roce 2000 dostal čestný titul cyklista století. V roce 2014 byl jako první uveden do Síně slávy Českého svazu cyklistiky. [2]

Život

Narodil se v malé jihočeské vesnici Plástovice, otec pracoval u místního sedláka nebo jako dělník v lomu. Do školy chodil v Sedlci a jeho velkou radostí bylo, když mohl jednou za týden jet na tatínkově kole pro maso. Pravidelně mohl jezdit na kole až jako pekařský učeň v Suchém Vrbném na předměstí Českých Budějovic. Na jízdním kole rozvážel pečivo z pekárny do místních obchodů, na zádech měl nůši s třiceti kilogramy rohlíků a chleba. Konec učební doby prožil v Praze, kde absolvoval i svůj první cyklistický závod. V roce 1939 ho mistr přihlásil do závodu v Modřanech, kterého se zúčastnilo na 300 pekařských učňů. Jan Veselý zvítězil a tím začala jeho sportovní kariéra. Stal se členem Českého klubu malostranských cyklistů a na splátky si pořídil závodní kolo. Na podzim roku 1945 vyhrál první poválečné mistrovství republiky v silniční cyklistice. [3] Do konce války pracoval jako pekař, po vojně nastoupil v účtárně redakce Práva lidu. V roce 1949 se oženil a aby získal byt, přestěhoval se do Strakonic, kde nastoupil v místní Zbrojovce. Na kole trénoval většinou individuálně, až po skončení pracovní doby. Každý víkend jezdil do Prahy na závody. Po narození syna se s rodinou vrátil do Prahy. Ze Sparty přestoupil do Armádního tělovýchovného klubu (ATK), kde se mohl věnovat cyklistice profesionálně. Na přelomu 40. a 50. let byl nejúspěšnějším československým cyklistou. V roce 1955 už pomýšlel na konec závodní kariéry, našel si práci v podniku Motokov a vrátil se do Sparty. [3] Do svého posledního ročníku Závodu míru v roce 1957 nastoupil spíš z donucení, na příkaz vedení československé cyklistiky. Bylo mu 34 let, měl zdravotní potíže a nebyl ve formě. Ve třetí etapě kvůli silným bolestem zad byl poprvé v životě nucen vzdát a společně s ním odstoupil spolujezdec Jan Kubr, který byl po operaci křečových žil. Oba byli obviněni z politické provokace, sabotáže a museli okamžitě opustit závod.[4] Byli vyřazeni z reprezentace, byla jim na dva roky zastavena činnost a odebrány tituly mistrů sportu. [3] Jan Veselý musel nastoupit do stavebnictví a jezdil nákladním autem v podniku Konstruktiva. Spisovatel Ota Pavel, který byl dlouholetým přítelem Jana Veselého, později popsal jeho osud v povídce s názvem Když ti to nejede (1967). Později byl zaměstnán jako šofér v redakci Československého sportu. [2] Po odchodu do důchodu si do roku 1996 přivydělával jako vrátný.

Po letech se k cyklistice načas vrátil jako funkcionář a předseda oddílu pražského Favoritu. [3] Byl mu vrácen i titul zasloužilého mistra sportu. Na počátku devadesátých let se spolu s přítelem a dřívějším sportovním soupeřem, německým cyklistou Gustavem Adolfem Schurem zapojil do kampaně o zachování Závodu míru. [5]

V závěru svého života se velmi aktivně angažoval při organizaci dobročinné organizace Bílý kruh bezpečí. [6] V roce 1998 obdržel od Mezinárodního výboru pro fair play při UNESCO čestný diplom.[7]

Poslední roky života bydlel v Praze na Vinohradech, ale často pobýval na své chatě v Mukařově. Kolu zůstal věrný do konce života. Zemřel na rakovinu 10. února 2003 v Praze.

Od roku 2003 Sdružení sportovních klubů Vítkovice pořádá v Ostravě Memoriál Jana Veselého jako poctu tomuto legendárnímu cyklistovi. [8]

Sportovní kariéra

Jan Veselý a Gustav Adolf Schur v roce 1955

V roce 1948 byl Jan Veselý nominován do prvního ročníku amatérského silničního etapového závodu mezi Prahou a Varšavou, který byl organizován deníky komunistických stran Československa a Polska a později dostal název Závod míru. Zejména v prvních ročnících v období studené války dostal politický kontext a měl se stát výkladní skříní socialistického sportu. Jana Veselého v závodě postihlo několik defektů a nakonec skončil na pátém místě. V následujícím roce již zvítězil s velkým náskokem 12 minut. [3] Závod míru jel celkem sedmkrát, v letech 1952 a 1955 byl druhý, čtyřikrát byl členem vítězného družstva, sám vyhrál šestnáct etap.

Jako první cyklista zajel proslulý závod Praha – Karlovy Vary – Praha pod osm hodin, celkem ho vyhrál osmkrát. V domácích závodech získal devět titulů ze silničního závodu jednotlivců, tři ze silnice družstev, dva z etapového závodu, osm ze závodu do vrchu, dva ze stíhačky jednotlivců na dráze, dva z cyklokrosu.[1]

Zúčastnil se čtyřikrát mistrovství světa, ale často ho provázely defekty a pády. Nejlepšího výsledku dosáhl v roce 1949 v Kodani, kde obsadil deváté místo a nechal za sebou dalších 131 závodníků. [5]

V roce 1948 se Veselý připravoval na Olympijské hry v Londýně. Těsně před odjezdem jeden z reprezentantů oslovil velmi neuctivě vysokého funkcionáře a celé cyklistické družstvo bylo potrestáno zákazem startu. V roce 1952 se zúčastnil olympijských her v Helsinkách, kde se zapletl do hromadného pádu a skončil v poli poražených.

Mistrovství Československa v silniční cyklistice 9x vítěz 1946–1953, 1955
Místrovství Československa v dráhové cyklistice-stíhací závod 2x vítěz 1948, 1951
Mistrovství Československa v cyklokrosu 2x vítěz 1953, 1954
Praha–Karlovy Vary–Praha 8x vítěz 1946–1951, 1954, 1955
Závod míru 1x celkový vítěz 1949

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český Svaz Cyklistiky | Dle disciplín [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Jan Veselý. Informace [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e CODR, Milan; ČERNÝ, Jiří. Přemožitelé času sv. 17. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Jan Veselý, s. 163–166. 
  4. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1957/5/31/6.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b POHNUTÉ OSUDY: Cyklistovi Janu Veselému tleskaly desetitisíce, ale zradil dělnickou třídu | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2015-10-25 [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ MČ Praha 2: č. 4 duben - Slavný cyklista J. Veselý byl také patronem Bílého kruhu bezpečí. www.praha2.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-04. 
  7. ↑ A.S, Economia. Ceny fair play pro rytíře sportu. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 1998-09-11 [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ memoriál Jana Veselého - o-memorialu. www.memorialjv.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 

Literatura

  • PONDĚLÍK, Josef. Jan Veselý : Život v pelotonu. Praha: Naše vojsko, 1968. 212 s. S množstvím čb. fotografií. Výsledková část mj. s historií 20 let ZM a rekordní listinou Jana Veselého. 
  • (ANON.). Prohlášení k případu Veselého a Kubra. Předsednictvo ÚV ČSTV zastavilo oběma cyklistům činnost. (19. května 1957). Sport. 23. 6. 2003, s. 19. Rubrika Sport RETRO - 1957. 
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 146. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Veselý na Wikimedia Commons
  • Stránky Městské části Praha 2 Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine.
  • Stránky Městské části Praha 2 – Bílý kruh bezpečí Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine.
  • Stránky občanského sdružení pro Srbín, Mukařov a Žernovku
  • Stránky Českého rozhlasu
  • Stránky Všechno kvalitně Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine.
  • [1]
  • Jan Veselý v databázi Olympedia (anglicky)
  • ČT-dokumentární film o Janu Veselém
Vítězové Závodu míru
závod se v roce 2005 nekonal.
Mistrovství Československa v cyklokrosu a Mistrovství České republiky v cyklokrosu
Československo – muži
MR 1952 Vlastimil Růžička • MR 1953 Jan Veselý • MR 1954 Jan Veselý • MR 1955 Karel Bouška • MR 1956 Karel Bouška • MR 1957 František Jursa • MR 1958 Karel Bouška • MR 1959 Karel Bouška • MR 1960 Karel Bouška • MR 1961 Jaroslav Kvapil • MR 1962 Jaroslav Antoš • MR 1963 Jaroslav Antoš • MR 1964 Jaroslav Antoš • MR 1965 Jaroslav Antoš • MR 1966 Jan Hanzl • MR 1967 Jaroslav Antoš • MR 1968 Břetislav Souček • MR 1969 Pavel Krejčí • MR 1970 Pavel Krejčí • MR 1971 Vojtěch Červínek • MR 1972 Vojtěch Červínek • MR 1973 Miloš Fišera • MR 1974 Vojtěch Červínek • MR 1975 Vojtěch Červínek • MR 1976 Vojtěch Červínek • MR 1977 Miloš Fišera • MR 1978 Miloš Fišera • MR 1979 Miloš Fišera • MR 1980 Petr Klouček • MR 1981 Miloš Fišera • MR 1982 Petr Klouček • MR 1983 Miloslav Kvasnička • MR 1984 Radomír Šimůnek • MR 1985 František Klouček • MR 1986 Ondrej Glajza • MR 1987 František Klouček • MR 1988 Ondrej Glajza • MR 1989 Karel Camrda • MR 1990 František Klouček • MR 1991 Radomír Šimůnek (profi), Radovan Fořt (amatéři) • MR 1992 Radomír Šimůnek (profi), Pavel Elsnic (amatéři)
Česko – muži
MR 1993 Radovan Fořt (profi), Pavel Elsnic (amatéři) • MR 1994 Radomír Šimůnek • MR 1995 Radomír Šimůnek • MR 1996 Jiří Pospíšil • MR 1997 Radomír Šimůnek • MR 1998 Radomír Šimůnek • MR 1999 Jiří Pospíšil • MR 2000 Petr Dlask • MR 2001 Petr Dlask • MR 2002 Jiří Pospíšil • MR 2003 Petr Dlask • MR 2004 Kamil Ausbuher • MR 2005 Zdeněk Štybar • MR 2006 Petr Dlask • MR 2007 Petr Dlask • MR 2008 Zdeněk Štybar • MR 2009 Zdeněk Štybar • MR 2010 Zdeněk Štybar • MR 2011 Zdeněk Štybar • MR 2012 Zdeněk Štybar • MR 2013 Zdeněk Štybar • MR 2014 Martin Bína • MR 2015 Adam Ťoupalík • MR 2016 Radomír Šimůnek • MR 2017 Michael Boroš • MR 2018 Michael Boroš • MR 2019 Michael Boroš • MR 2020 Emil Hekele • MR 2021 Michael Boroš • MR 2022 Michael Boroš • MR 2023 Michael Boroš
Česko – ženy
MR 2000 Jana Jeřábková • MR 2001 Karla Polívková • MR 2002 Jindřiška Bejstová • MR 2003 Jindřiška Bejstová • MR 2004 Barbora Bohatá • MR 2005 Barbora Bohatá • MR 2006 Kateřina Bohatá • MR 2007 Jana Kyptová • MR 2008 Pavla Havlíková • MR 2009 Pavla Havlíková • MR 2010 Kateřina Nash • MR 2011 Kateřina Nash • MR 2012 Martina Mikulášková • MR 2013 Pavla Havlíková • MR 2014 Martina Mikulášková • MR 2015 Kateřina Nash • MR 2016 Martina Mikulášková • MR 2017 Pavla Havlíková • MR 2018 Pavla Havlíková • MR 2019 Pavla Havlíková • MR 2020 Pavla Havlíková • MR 2021 Pavla Havlíková • MR 2022 Kristýna Zemanová • MR 2023 Kristýna Zemanová
Autoritní data Editovat na Wikidatech