Kilimandžáro

Kilimandžáro
Vrchol hory
Vrchol hory z přístupové cesty

Vrchol5895 m n. m.
Prominence5885 m ↓ Suezský průplav
Izolace5510 km → Hindúkuš, Afghánistán
SeznamyKoruna planety #4
Nejprominentnější hory #4
Nejizolovanější hory #4
Ultraprominentní hory
Nejvyšší hory afrických zemí #1
Poznámkanejvyšší hora Afriky
Poloha
SvětadílAfrika
StátTanzanieTanzanie Tanzanie
PohoříKibo
Souřadnice3°4′ j. š., 37°21′33″ v. d.
Kilimandžáro
Kilimandžáro
Prvovýstupnení zdokumentován (Johannes Kinyala Lauwo), první zdokumentovaní Hans Meyer, Ludwig Purtscheller – 6. října 1889
TypStratovulkán
Erupcepřed 360 000 roky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ustupující ledovec na vrcholu Kibo
Senecie

Kilimandžáro je horský masiv téměř na rovníku v Tanzanii při hranici s Keňou. Skládá se ze 3 nečinných stratovulkánů – Shira, Mawenzi a Kibo. Na vulkánu Kibo se ve výšce 5895 m n. m nachází nejvyšší bod Tanzanie a zároveň celého afrického kontinentu – vrchol Uhuru (česky Vrchol Svobody).

Hora je od roku 1973 součástí Národního parku Kilimandžáro. V roce 1987 byla zdejší krajina prohlášena světovým dědictvím UNESCO.[1]

Geologie

Kilimandžáro se nachází tři stupně jižně od rovníku, poblíž města Moshi, ve kterém je zároveň mezinárodní letiště. Leží ve Velké příkopové propadlině, což je zlom táhnoucí se v délce asi 5000 km. Před půl milionem let zde probíhala intenzivní sopečná činnost, jejímž důsledkem byl mimo jiné vznik masivu Kilimandžára.

Název

Další jména pro tuto horu jsou: Uhuru, Kilima Dscharo, Oldoinyo Oibor (v masajštině Bílá hora), a Kilima Njaro (svahilsky Svítící hora), v letech 1902 až 1964 Kaiser-Wilhelm-Spitze či Wilhelmskuppe (štít či vrch císaře Viléma, německy).

Historie

Historie hory Kilimandžáro sahá tisíce let zpátky a je bohatá na různé legendy a příběhy. První zmínky o hoře se datují do 19. století, kdy se začalo o ní mluvit v Evropě. První Evropané, kteří se vydali na výstup na Kilimandžáro, byli němečtí průzkumníci Johann Ludwig Krapf a Johannes Rebmann. V roce 1848 popsali své objevy a tvrdili, že se na vrcholu hory nachází sníh.[2] V roce 1861 podnikl první pokus o zdolání hory německý průzkumník a cestovatel Karl Klaus von der Decken a anglický geolog Richard Thornton. Velmi brzy je ale zastavilo špatné počasí. Von der Decken se následujícího roku do Tanzanie vrátil, tentokrát v doprovodu německého cestovatele Otto Kerstena. Společně vystoupili až do výšky víc než 4 000 metrů, ale poté byli nuceni se znovu vzdát z důvodu velmi nepříznivého počasí. Otto Kersten ve svých pamětech zmiňuje také neochotné nosiče.[3]

Vrchol byl poprvé zdolán armádním zvědem z kmene Marangu jménem Johannes Kinyala Lauwo (1871–1996[zdroj?]), který vylezl na horu devětkrát, než si uvědomil, že se jedná o kráter. Lauwo byl průvodcem prvních „oficiálních“ pokořitelů hory Němce Hanse Meyera a Rakušana Ludwiga Purtschellera 6. října 1889.

Masiv

Na svazích Kilimandžára se nachází několik klimatických pásem s jim příslušnou vegetací.

  • 1400–1800 m n. m. – kultivovaná krajina, v níž se díky vysokým srážkám a vulkanické půdě dobře daří zemědělským plodinám.
  • 1800–2900 m n. m. – v tomto pásmu následuje divoký horský deštný prales s velmi vysokými srážkami.
  • 2900–3300 m n. m. – v těchto výškách se nalézá pásmo vřesovišť. Ve spodní části pásma převažuje nevlídné počasí s mlhami a dešťovými či kroupovými přeháňkami.
  • 3300–4000 m n. m. – zde je již chladnější a jasnější počasí. Daleko více zde svítí slunce. Ustupují mlhy. Rostou zde unikátní rostliny.
  • 4000–4800 m n. m. – v tomto pásmu jsou již velmi tvrdé podmínky. Teploty v noci klesají pod bod mrazu a ve dne se šplhají i na 35 °C. Rostou zde jen lišejníky a mechové porosty.
  • nad 4800 – nad touto výškou panují již arktické podmínky. Částečně jsou zde ledovce a sníh, vegetace žádná. Ledovce stékají do výšky zhruba 4270 m n. m.

Vrcholový kráter

Vrcholový kráter Kibo vypouští plyn přímo na straně vrcholu Uhuru. Kibo má vrcholový kráter o průměru 2,4 km s hloubkou až 300 metrů. Nejvyšší bod na okraji kráteru se nazývá Uhuru. Vědci zjistili, že v roce 2003 byla tekutá láva jenom 400 metrů pod špičkou kráteru. I když se žádná nová vulkanická činnost neočekává, přece jenom jsou na místě obavy z toho, že se části hory mohou zřítit. Místní legendy hovoří o činné aktivitě před 170 lety. Dva další zaniklé vulkány jsou Mawenzi (5 149 m n. m.), třetí nejvyšší vrchol Afriky (po Mount Kenya), a Shira (3962 m n. m.)

Výstupové cesty

K dosažení vrcholu Kilimandžára je možné využít některou z sedmi základních tras: Marangu (východní), Mweka (jižní), Umbwe (jižní), Lemosho/Shira (západní), Rongai (severní), Machame (jižní) a Northern Circuit (západní/severní).[4] Velká část turistů vystupuje na vrchol po trase Marangu (tzv. trasa Coca-Cola). Jako jediná je vybavena na všech svých stanovištích noclehárnami či velmi skromným ubytovacím zařízením. Při výstupu ostatními trasami se spí ve stanech.

Největším problémem pro lidi pokoušející se o výstup na Kilimandžáro je nedostatek kyslíku ve vyšších polohách. V těchto místech se musí postupovat velmi pomalu. Obvyklý výstup zabere 6 dnů. Lepší aklimatizaci a větší šanci na pokoření vrcholu ale poskytnou delší výstupy naplánované na 7-9 dnů.[5] Výstup lze zvládnou i za 5 dnů, ale aklimatizace je během tak krátké doby horší a stejně tak šance na úspěšné zdolání vrcholu.

Vláda Tanzanie zvažuje od roku 2019 výstavbu lanovky na vrchol Kilimandžára, aby zvýšila příjmy z cestovního ruchu.[6][7]

Flora

Ve výšce 3300–4000 m n. m. rostou senecie (stromové starčeky), lobélie (lobelky), protei a další rostliny. Senecie dosahují výšky až pěti metrů, což je světový unikát. Takto obrovské exempláře se vyskytují právě jen u afrických pětitisícovek.

Odraz v kultuře

  • Kilimandžáro se vyskytuje v díle Julese Vernea Pět neděl v baloně.[8]
  • Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund napsali reportáž o svém výstupu na Kilimandžáro, vyšla knižně pod názvem S československou vlajkou na Kilimandžáro.
  • Masiv Kilimandžáro je zmíněn ve vědeckofantastickém románu Roberta A. Heinleina Měsíc je drsná milenka.[9]
  • Ian McDonald napsal povídku s názvem Ke Kilimandžáru (anglicky Toward Kilimanjaro).
  • Mike Resnick napsal povídku s názvem Kilimandžáro: Bajka o Utopii (anglicky Kilimanjaro: A Fable of Utopia).
  • Ray Bradbury napsal povídku s názvem Stroj Kilimandžáro (anglicky The Kilimanjaro Device nebo The Kilimanjaro Machine)
Mapa reliéfu
Pohled z parku Amboseli
Vrchol Uhuru

V roce 1984 dojeli na Uhuru dva cyklisté.[zdroj⁠?] V roce 2009 zdolal vrchol Martin Rota jakožto první tělesně postižený Čech.

Odkazy

Reference

  1. UNESCO World Heritage Centre. Kilimanjaro National Park [online]. [cit. 2017-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Výstup na Kilimandžáro [online]. 2018-11-04 [cit. 2020-06-25]. Dostupné online. 
  3. Výstup na Kilimandžáro [online]. [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. 
  4. Мount Kilimanjaro Climbing | Altezza.Travel. en.altezza.travel [online]. [cit. 2017-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Výstup na Kilimandžáro [online]. 2018-11-04 [cit. 2020-06-25]. Dostupné online. 
  6. Turisté by měli dostat lanovku na Kilimandžáro
  7. Mount Kilimanjaro[nedostupný zdroj]
  8. VERNE, Jules. Pět neděl v baloně. Praha: Albatros, 1963. Kapitola IV., s. 21. 
  9. HEINLEIN, Robert Anson. Měsíc je drsná milenka. Praha: Banshies, 2006. ISBN 80-86456-26-9. Kapitola Chátra u moci, s. 195. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Kilimandžáro na Wikimedia Commons
  • Logo Wikimedia Commons Galerie Kilimandžáro na Wikimedia Commons
  • Vše o Kilimandžáru na Kilimanjaro.cz Archivováno 19. 12. 2019 na Wayback Machine.
  • Výstup na Kilimandžáro - Zkušenosti a praktické informace na VystupNaKilimandzaro.cz
  • Výstup na Kilimandžáro - informace, video a tipy
  • Výstup na Kilimandžáro na iDnes.cz
  • Výstup na Kilimandžáro na Treking.cz
  • Výstup na Kilimandžáro na Hedvabnastezka.cz Archivováno 18. 12. 2012 na Wayback Machine.
Nejvyšší hora Afriky
mapa Afriky
Alžírsko Angola Benin Botswana Burundi Burkina Faso Čad Džibutsko Egypt Eritrea Etiopie Gabon Gambie Ghana Guinea Guinea-Bissau Jihoafrická republika Jižní Súdán Kamerun Kapverdy Keňa Komory Konžská demokratická republika Konžská republika Lesotho Libérie Libye Madagaskar Malawi Mali Maroko Mauritánie Mauricius Mosambik Namibie Niger Nigérie Pobřeží slonoviny Rovníková Guinea Rwanda Senegal Seychely Sierra Leone Somálsko Středoafrická republika Súdán Svatý Tomáš a Princův ostrov Svazijsko Tanzanie Togo Tunisko Uganda Zambie Západní Sahara • Zimbabwe
externí teritoria:
Francie • Itálie • Jemen • Portugalsko • Spojené království • Španělsko
Autoritní data Editovat na Wikidatech