Olga Fikotová
Olga Fikotová | |
---|---|
Olga Fikotová (2012) | |
Narození | 13. listopadu 1932 Most Československo Československo |
Úmrtí | 12. dubna 2024 (ve věku 91 let) Costa Mesa, Kalifornie Spojené státy americké Spojené státy americké |
Bydliště | Libiš (1951–1957) |
Povolání | basketbalistka, atletka, sportovkyně a osobní trenérka |
Choť | Harold Connolly (1957 – Desetiletí od 1970)[1][2][3] |
Příbuzní | Miroslav Bouček (bratranec)[4] |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Atletika na LOH | ||
zlato | LOH 1956 | hod diskem |
Mistrovství Evropy v basketbalu žen | ||
stříbro | ME 1954 | Bělehrad |
Mistrovství Československa – basketbal | ||
stříbro | 1. liga 1955/1956 | 1× |
Mistrovství ČSSR v atletice | ||
zlato | MČSR 1955 | hod diskem |
zlato | MČSR 1956 | hod diskem |
Olga Fikotová, provdaná Olga Connolly (13. listopadu 1932 Most[5] – 12. dubna 2024 Costa Mesa, Kalifornie[6][7]) byla americká sportovkyně českého původu, atletka-diskařka, mistryně Československa, československá rekordmanka a olympijská vítězka z roku 1956.
Dětství a studium
Některé zdroje chybně uvádějí její narození v Praze, sama Olga Fikotová však udávala narození v Mostu.[8][9]
Její otec byl za první světové války legionářem na italské frontě a od roku 1936 působil u Hradní stráže prezidenta Masaryka a následně Beneše. To bylo trnem v oku komunistickému režimu a František Fikota byl roku 1951 zatčen a stal se politickým vězněm. Rodina přišla o byt v Praze a matka se odstěhovala do Libiše, Olga zůstala žít u tety, aby mohla dokončit gymnázium v Dejvicích. Toužila po studiu medicíny, ale jako dcera politického vězně měla malou šanci na přijetí. Dočasně pracovala v dílně Výzkumného ústavu těžkého strojírenství a s dobrým posudkem se pak po dvou letech přece dostala na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy.
Reprezentace Československa
Se sportem začala ve 40. letech 20. století v obci Libiš, kde za družstvo Tatran Libiš hrála košíkovou, národní házenou a odbíjenou, projevovala se však jako všestranná sportovkyně. Díky vynikajícím výsledkům byla v letech 1953–1956 členkou basketbalového klubu Sparta Praha (v sezóně 1955/1956 na 2. místě v československé basketbalové lize) a odehrála 16 zápasů za basketbalové reprezentační družstvo žen Československa, s nímž na Mistrovství Evropy 1954 v Bělehradě získala stříbrnou medaili.
Nadané sportovkyně si všiml diskařský rekordman Zdeněk Čihák a v roce 1954 ji přivedl do Rudé hvězdy, kde Fikotová už při prvním tréninku udivila hodem disku na vzdálenost 33 m. V roce 1955 se v této disciplíně stala mistryní republiky, o rok později titul obhájila a na podzim 1956 se kvalifikovala na olympijské hry dvěma československými rekordy (51,71 a 51,80 m). Na Letních olympijských hrách v Melbourne v roce 1956 pak ustanovila nový olympijský rekord hodem na kótu 53,69 m. Zajímavostí je, že v té době byla posluchačkou Lékařské fakulty a sport pro ni byl jen zábavou.
Tato olympiáda se jí však stala osudnou poté, co se zde seznámila s o rok starším americkým kladivářem Haroldem Connollym, za kterého se rozhodla provdat. V atmosféře dosud trvající studené války tím vzbudila údiv až odpor tehdejších československých úřadů, které jí začaly klást značné překážky. Díky velké osobní pomoci manželů Zátopkových a neúnavné snaze snoubence Harolda získat vízum se za něj nakonec v roce 1957 na Staroměstské radnici provdala.
Krátce po svatbě manželé odletěli do Bostonu, kde Harold působil jako učitel a Olga chtěla pokračovat ve studiu medicíny, to ale nakonec nezvládla. Měla v úmyslu nadále reprezentovat Československo, ovšem československé úřady a tělovýchovné svazy její osobu začaly zcela ignorovat – neumožnily jí účast na kvalifikačních soutěžích a účast na Mistrovství Evropy ve Stockholmu 1958 jí nepovolily s poukazem na to, že neprošla kvalifikací. Oficiální prohlášení pak lživě uvádělo, že Connolly-Fikotová reprezentaci za Československo odmítla. Poslední kapkou pro Olžinu trpělivost pak byl dopis z Československého olympijského výboru, že nelze prokázat její trénink v domácích podmínkách, a proto na příští olympiádě nemůže Československo reprezentovat.[5]
Reprezentace Spojených států amerických
Tento psychický nátlak, obzvlášť po narození syna Marka, již Connolly-Fikotová nedokázala udržet, oficiálně se odstěhovala za manželem do USA a k 1. 7. 1960 složila přísahu občana USA. Tím se stala americkou státní občankou a na Letních olympijských hrách 1960 v Římě mohla startovat za USA, přičemž skončila na 7. místě s výkonem 50,95 m.[10]
Zúčastnila se i Letních olympijských her v Tokiu v roce 1964 (12. místo), v Mexiku v roce 1968 (6. místo) a svoji poslední letní olympiádu absolvovala v roce 1972 v Mnichově, kde byla vůbec první neamerickou vlajkonoškou americké olympijské výpravy.[10] Téhož roku také překonala svůj dosavadní rekord hodem 57,61 m.[11]
Další život
Po ukončení aktivní sportovní kariéry pracovala v laboratoři[8] a také působila jako trenérka a cvičební terapeutka ve fitness klubu v Las Vegas. Věnovala se také sociální práci a pomáhala imigrantům a chudým.
Se svým manželem Haroldem také nějakou dobu žila ve Finsku, jejich manželství však nakonec skončilo v 70. letech rozvodem. Měli spolu celkem 4 děti, které se všechny aktivně věnují sportu. Syn Mark se věnoval basketbalu a boxu, James byl oštěpař a vícebojař, Mejra byla profesionální volejbalistkou a později trenérkou volejbalu a Nina se věnovala gymnastice.[11]
V 60. letech vydala v USA autobiografii Rings of Destiny, která se pak v roce 2007 v upravené podobě dostala i na český trh pod názvem Kruhy osudu.
Fikotová žila v Kalifornii, poprvé do Česka se vrátila v roce 2006, v roce 2008 obdržela Cenu fair play Českého olympijského výboru.[12][13] Přátelila se s Danou Zátopkovou.[14]
Reference
- ↑ Deník. Vltava Labe Media. 13. května 2016. Dostupné online. [cit. 2020-11-02].
- ↑ Olga Fikotová, Czechoslovakia. Nikkei. 9. června 2012. Dostupné online. [cit. 2024-04-15].
- ↑ Olga Fikotová-Connolly. [cit. 2024-04-15].
- ↑ Paměť národa. Dostupné online. [cit. 2021-05-16].
- ↑ a b Olga Fikotová Connolly: Město Most. www.mesto-most.cz [online]. [cit. 2022-08-24]. Dostupné online.
- ↑ Kruhy osudu se uzavřely. Zemřela výjimečná atletka i osobnost Olga Fikotová Connolly - Sport.cz. www.sport.cz [online]. 2024-04-14 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online.
- ↑ LITSKY, Frank. Olga Fikotova Connolly, Olympian in a Cold War Romance, Dies at 91. The New York Times [online]. The New York Times Company, 2024-05-01, rev. 2024-05-02 [cit. 2024-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ a b Olga Fikotová Connolly. Město Most [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online.
- ↑ Olga Fikotová – Connolly, olympijská vítězka z Melbourne 1956 v hodu diskem. mujRozhlas [online]. 2008-08-05 [cit. 2024-04-05]. Dostupné online.
- ↑ a b Olga Fikotova-Connolly. Olympics [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online.
- ↑ a b Olga Fikotová-Connolly – Síň slávy české atletiky [online]. 2019-07-28 [cit. 2024-04-05]. Dostupné online.
- ↑ https://www.olympijskytym.cz/article/odesla-usmevava-legenda-olympijska-vitezka-olga-fikotova-zesnula-ve-veku-91-let
- ↑ https://www.idnes.cz/sport/atletika/olga-fikotova-connollyova-umrti.A240415_091023_atletika_rou
- ↑ https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-amerika-zatopkovi-takovi-lide-uz-se-nenajdou-40319409
Literatura
- FIKOTOVÁ-CONNOLLY, Olga. Kruhy osudu. Řitka: Daranus, 2007. 263 s. ISBN 978-80-86983-28-8.
- BAŤKOVÁ, Šárka; HAINCOVÁ, Jitka; LUKEŠOVÁ, Hana; SLÁMOVÁ, Lenka. Ženy & Frauen: Inspirativní ženy Ústeckého kraje. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2024. ISBN 978-80-7055-293-3. S. 20–23.
Související články
- Československo na letních olympijských hrách
- Mistrovství Evropy v basketbalu žen 1954
- Československá basketbalová reprezentace žen
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Olga Fikotová na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Olga Fikotová
- Olga Fikotová v databázi Olympedia (anglicky)
- Olga Fikotová-Connolly v Síni slávy české atletiky
- Zlatá diskařka z Melbourne Olga Fikotová-Connollyová oslavila osmdesátku - www.olympic.cz
- Stránky obce Libiš, kde Olga žila a trénovala Archivováno 18. 2. 2008 na Wayback Machine.
- Stránky Radio Praha
- Článek v Lidových novinách o návštěvě Olgy Fikotové v Praze v roce 2006
- Olga Fikotová (rozhovor z cyklu České televize Na plovárně - video on-line v archivu ČT
- LISÁ, Hana: Olga Fikotová-Connolly. Výběr kulturních výročí 2022 [online]. Ústí nad Labem: Severočeská vědecká knihovna, 2022, LI(2), 1–4 [cit. 2022-08-24]. ISSN 1803-6953. (obsahuje bibliografii)
Olympijské vítězky v atletice – hod diskem | |
---|---|
|
Mistryně Československa a Česka v hodu diskem žen | |
---|---|
Československo | 1945 Jana Gambošová • 1946 Hana Ženíšková • 1947 Adéla Macháčková • 1948 Hana Ženíšková • 1949 Jaroslava Jungrová • 1950 Jaroslava Jungrová • 1951 Jaroslava Jungrová • 1952 Libuše Nováková • 1953 Štěpánka Mertová • 1954 Štěpánka Mertová • 1955 Olga Fikotová • 1956 Olga Fikotová • 1957 Štěpánka Mertová • 1958 Štěpánka Mertová • 1959 Štěpánka Mertová • 1960 Jiřina Němcová • 1961 Jiřina Němcová • 1962 Jiřina Němcová • 1963 Jiřina Němcová • 1964 Jiřina Němcová • 1965 Jiřina Němcová • 1966 Jiřina Němcová • 1967 Jiřina Němcová • 1968 Marie Šimánková • 1969 Marie Šimánková • 1970 Marie Šimánková • 1971 Helena Vyhnalová • 1972 Vladimíra Srbová • 1973 Marie Novotná • 1974 Marie Novotná • 1975 Helena Vyhnalová • 1976 Jitka Prouzová • 1977 Helena Vyhnalová • 1978 Jitka Prouzová • 1979 Jitka Prouzová • 1980 Jitka Prouzová • 1981 Zdeňka Bartoňová • 1982 Zdeňka Šilhavá • 1983 Zdeňka Šilhavá • 1984 Zdeňka Šilhavá • 1985 Zdeňka Šilhavá • 1986 Gabriela Hanuláková • 1987 Zdeňka Šilhavá • 1988 Martina Polišenská • 1989 Martina Polišenská • 1990 Vladimíra Malátová • 1991 Vladimíra Malátová • 1992 Vladimíra Malátová |
Česko | 1993 Vladimíra Racková • 1994 Alice Matějková • 1995 Zdeňka Šilhavá • 1996 Alice Matějková • 1997 Alice Matějková • 1998 Alice Matějková • 1999 Zdeňka Šilhavá • 2000 Vladimíra Racková • 2001 Vladimíra Racková • 2002 Vladimíra Racková • 2003 Věra Pospíšilová • 2004 Věra Pospíšilová • 2005 Věra Pospíšilová • 2006 Věra Pospíšilová • 2007 Věra Pospíšilová • 2008 Věra Pospíšilová • 2009 Věra Pospíšilová • 2010 Věra Pospíšilová • 2011 Věra Pospíšilová • 2012 Eliška Staňková • 2013 Jitka Kubelová • 2014 Eliška Staňková • 2015 Eliška Staňková • 2016 Eliška Staňková • 2017 Eliška Staňková • 2018 Eliška Staňková • 2019 Eliška Staňková • 2020 Eliška Staňková • 2021 Eliška Staňková • 2022 Barbora Tichá • 2023 Barbora Tichá |
Medailistky – Mistrovství Evropy v basketbalu žen 1954 | |
---|---|
SSSR | Lidija Alexejevová • Nina Arcisevskaja • Alica Asitašvili • Valentina Kopylovová • Valentina Kullamová • Nina Maxmiljanová • Nina Maximovová • Raissa Mamentěvová • Tamara Mojsejevová • Maret Otsaová • Galina Štěpinaová • Dsidra Ustupevová • Nina Sasnobinaová • Jevgenija Sarkovskaja |
ČSR | Olga Bártová • Milena Blahoutová • Jaroslava Dubská • Eva Křížová • Hana Kopáčková • Olga Fikotová • Věra Horáková • Dagmar Hubálková • Julie Koukalová • Helena Mázlová • Jaroslava Mohelská • Zdeňka Moutelíková • Hana Havlíková • Jiřina Štěpánová • Stanislava Hubálková |
Bulharsko | Blagovesta Cengelieva • Dobrinka Dsambasova • Cvetana Georgieva • Jelena Gospodinova • Kristina Gjoseva • Verka Joleva • Jermila Popova • Radka Savova • Todorka Smedovska • Rajna Stojanova • Maria Toteva • Stanka Vasileva • Todorka Vasileva • Vanja Vojnova |