Oxid železnato-železitý

Oxid železnato-železitý
Obecné
Systematický názevOxid železnato-železitý
Anglický názevIron(II,III) oxide
Německý názevEisen(II,III)-oxid
Sumární vzorecFe3O4
Vzhledčerný ferimagnetický prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS1317-61-9
PubChem16211978
ChEBI50821
Vlastnosti
Molární hmotnost231,539 g/mol
Teplota tání1 597 °C
Teplota varu2 623 °C[1]
Teplota změny krystalové modifikace625 °C (α → β)
Hustota5,195 g/cm³ (20 °C)
Index lomunD= 2,42
Tvrdost6
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny (reaguje)
Součinitel tepelné vodivosti1,2–2,5 W m−1 K−1
Struktura
Krystalová strukturakrychlová
Hrana krystalové mřížkya=840 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−1 118 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt576 J/g
Entalpie změny modifikace ΔHα→β0 J/g
Standardní molární entropie S°146 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−1 015 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,619 J K−1 g−1
Bezpečnost
R-větyžádné nejsou
S-větyžádné nejsou
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid železnato-železitý, chemickým vzorcem Fe3O4 (FeIIO−II.Fe2IIIO3−II), je sloučenina železa a kyslíku. V přírodě se vyskytuje jako minerál magnetit. Je ferimagnetický do teploty 570 °C, nad touto teplotou se stává paramagnetickým.

Schéma vysoké pece

Používá se při výrobě železa ve vysoké peci. Do horní části pece se přidají rudy železa (např. magnetit a hematit) společně s vápencem a koksem. Reakcí koksu se vzdušným kyslíkem, který je do pece přiháněn spodní částí, vznikne oxid uhelnatý, pomocí kterého probíhá nepřímá redukce rud. Dochází k reakci Fe3O4 + CO → 3 FeO + CO2. Vznikající oxid železnatý sestupuje do nižší části vysoké pece, kde je redukován pomocí koksu na železo. Vznikající oxid uhličitý reaguje s koksem za vzniku dvou molekul oxidu uhelnatého, které dále redukují rudy železa.

Reference

  1. BLANEY, Lee. Magnetite (Fe3O4): Properties, Synthesis, and Applications [online]. 2007 [cit. 2023-10-21]. S. 77. Dostupné online. 

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid železnato-železitý na Wikimedia Commons
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle III.
Oxid hlinitý (Al2O3) • Oxid antimonitý (Sb2O3) • Oxid arsenitý (As2O3) • Oxid bismutitý (Bi2O3) • Oxid boritý (B2O3) • Oxid ceritý (Ce2O3) • Oxid chromitý (Cr2O3) • Oxid dusitý (N2O3) • Oxid erbitý (Er2O3) • Oxid gadolinitý (Gd2O3) • Oxid gallitý (Ga2O3) • Oxid holmitý (Ho2O3) • Oxid inditý (In2O3) • Oxid železitý (Fe2O3) • Oxid lanthanitý (La2O3) • Oxid lutecitý (Lu2O3) • Oxid měditý (Cu2O3) • Oxid niklitý (Ni2O3) • Oxid fosforitý (P4O6) • Oxid promethitý (Pm2O3) • Oxid rhoditý (Rh2O3) • Oxid samaritý (Sm2O3) • Oxid skanditý (Sc2O3) • Oxid stříbrno-stříbřitý (AgO2) • Oxid stříbřitý (Ag2O3) • Oxid terbitý (Tb2O3) • Oxid thallitý (Tl2O3) • Oxid thulitý (Tm2O3) • Oxid titanitý (Ti2O3) • Oxid wolframitý (W2O3) • Oxid vanaditý (V2O3) • Oxid ytterbitý (Yb2O3) • Oxid yttritý (Y2O3) • Oxid zlatitý (Au2O3) • Oxid chloritý (Cl2O3) • Oxid americitý (Am2O3)
Též také: Oxid železnato-železitý (Fe3O4) • Oxid praseodymito-praseodymičitý (Pr6O11) • Oxid měďnato-chromitý (Cu2Cr2O5) • Oxid rhodito-platiničitý (Rh2PtO5)