Pítko

Pítko, též prameník, je umělé zařízení vybudované k pití, bez nutnosti použít pro pití nádobu.^[1] V průběhu času získalo slovo pítko i další příbuzné významy, jako jsou zařízení pro napájení malých zvířat (užívá se též výraz napáječka) a různé misky na vodu pro ptactvo, případně pro hmyz či jiné živočichy. Pítka se též nazývají nástavce pro snadnější pití z lahve pro děti, nemocné nebo invalidy.

Vznik slova

Odborníci zaznamenali novotvar pítko v roce 1980, v souvislosti se zařízením instalovaným poblíž stanice metra Malostranská (autor Miroslav Vystrčil). Spisovný jazyk sice již měl odborný termín prameník, ten se ale v běžné slovní zásobě uchytil méně, někdy je používán současně se slovem pítko.^[1] Ještě v roce 1993 bylo slovo pítko jazykovědci považováno za novinku ve slovní zásobě, kterou slovníky ještě neuváděly.^[2]^[3] Základní význam (pouliční zařízení sloužící lidem) se v cizích jazycích překládá nejčastěji jako výraz podobný českému fontánka (anglicky drinking fountain, německy Trinkbrunnen, francouzsky fontaine publique, italsky fontanella apod.).

Pítka jako umělecká díla (příklady)

Pítko Sova, VŠB-Technická univerzita Ostrava
Pítko, Nové Butovice
Luigi Colani: Pítko (Karlsruhe)
Pítko (Roman Wenzel), Praha

Jiné příklady

Ptáci u pítka (starořímská mozaika, Neapol)
Prameník na Corso Garibaldi v Brescie
Prameník v Riu de Janeiru
Litinový prameník rakouské firmy Becker Guss
Víceúčelové pítko (pro lidi, psy a pro plnění lahví, USA)
Automatické pítko (drinking fountain), USA
Pítko (Japonsko)
Pítko (Toronto)
Pítko u Malého jezu, České Budějovice
Pítko pro morče
Králík pije vodu z pítka
Pítko na kleci pro psa (Japonsko)

Typy pítek

Pítka lze dělit podle:

materiálů (např. kamenná, kovová, umělohmotná aj.)
zdroje vody (např. přírodní zdroj, vodovodní soustava, cisterna)
určení (např. pro lidi, pro ptáky, morčata či jiná drobná zvířata)
velikosti
způsobu ovládání (např. automatické, poloautomatické, mechanické)
konstrukčního provedení (např. s čerpadlem nebo bez čerpadla, se zpětným ventilem atp.)

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b PROUZOVÁ, Hana. Kašna-pítko, nebo prameník?. Naše řeč [online]. ÚJČ AV [cit. 2021-12-11]. Čís. 2/1980. Dostupné online.
↑ SOCHOVÁ, Zdeňka. Co v slovnících nenajdete (Novinky v současné slovní zásobě) Část 4.. Naše řeč [online]. [cit. 2021-12-11]. Čís. 5/1993. Dostupné online.
↑ DVOŘÁK, Pavel. Pražské kašny a fontány: Prameník na Havelském tržišti [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online.

Literatura

Příruční slovník jazyka českého. 4. svazek (Díl IV. Část 1., P – Průsvitně). Redakce Oldřich Hujer, Emil Smetánka, Miloš Weingart, Bohuslav Havránek, Vladimír Šmilauer, Alois Získal. Praha: Vydává třetí třída České akademie věd a umění, Školní nakladatelství, 1941–1943. Dostupné online. Heslo prameník.