Bohumil Laušman
Bohumil Laušman | |
---|---|
Bohumil Laušman | |
Náměstek předsedy čs. vlády | |
Ve funkci: 25. února 1948 – 15. června 1948 | |
Předseda vlády | Klement Gottwald |
Ministr průmyslu ČSR | |
Ve funkci: 4. dubna 1945 – 25. listopadu 1947 | |
Předseda vlády | Zdeněk Fierlinger Klement Gottwald |
Předchůdce | Václav Majer (exilová vláda) Jaroslav Kratochvíl (protektorátní vláda)[1] |
Nástupce | Ludmila Jankovcová |
8. předseda ČSSD | |
Ve funkci: 1947 – 1948 | |
Předchůdce | Zdeněk Fierlinger |
Nástupce | Zdeněk Fierlinger Blažej Vilím (v exilu) |
Poslanec Ústavodárného NS | |
Ve funkci: 1946 – 1948 | |
Poslanec Prozatímního NS | |
Ve funkci: 1945 – 1946 | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1935 – 1939 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | soc. dem. NSP soc. dem. |
Narození | 30. srpna 1903 Žumberk Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 9. května 1963 (ve věku 59 let) Praha-Ruzyně Československo Československo |
Místo pohřbení | hřbitov U Kříže |
Národnost | Češi |
Profese | politik |
Ocenění | Čestné občanství města Třebíče (1945) Čestné občanství města Zlína |
Podpis | |
Commons | Bohumil Laušman |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bohumil Laušman (30. srpna 1903 Žumberk[2] – 9. května 1963 věznice Praha-Ruzyně) byl český a československý sociálnědemokratický politik. Po roce 1948 v exilu, pak unesený a vězněný komunistickým režimem.
Život
Od mládí byl činný v sociálně demokratické straně (Skuteč) a spřízněných hnutích. V parlamentních volbách v roce 1935 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově ustavené Národní strany práce.[3]
Po německé okupaci odešel na Západ do exilu, byl členem Státní rady Československé v Londýně (1940–1945). Díky znalosti východočeského prostředí poskytl např. kontaktní adresy pro československé parašutisty. Účastnil se Slovenského národního povstání jako člen vojenské rady Hlavního štábu partyzánského hnutí v Československu. V březnu 1945 se účastnil moskevských porad projednávajících složení a program Národní fronty.
Po válce byl členem předsednictva ČSSD (1945–1948). V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění a v letech 1946–1948 Ústavodárného Národního shromáždění za sociální demokraty. Zde setrval do parlamentních voleb roku 1948.[4][5] Zastával i vládní posty. Byl ministrem průmyslu v letech 1945–1947 v první vládě Zdeňka Fierlingera, druhé vládě Zdeňka Fierlingera a první vládě Klementa Gottwalda.
Roku 1946 po něm byl pojmenován Důl Laušman I (do té doby Anna, po roce 1951 ČSA 1) a Důl Laušman II (předtím Laura, po roce 1951 ČSA II), oba v Rynholci,[6] a rovněž jeden důl na Ostravsku.[7]
Krátce před únorem byl pak jakožto kompromisní kandidát mezi prokomunistickým a ke komunistům rezervovaným křídlem zvolen předsedou sociální demokracie. Po únoru se stal náměstkem předsedy vlády (vicepremiérem) v druhé vládě Klementa Gottwalda, kam vstoupil i Jan Masaryk. V červnu téhož roku ukončil svoji politickou činnost a stal se ředitelem Slovenských elektráren v Bratislavě.[8][9]
V roce 1949, po zatčení svého zetě majora Jaromíra Nechanského komunistickou policií, emigroval (Laušman byl varován, že se připravuje též jeho zatčení, proto se ženou a dcerou chtěl uprchnout. Útěk se však podařil jen Laušmanovi, jeho žena, která byla již za války šest let v nacistickém koncentráku, a dcera byly uvězněny) do Jugoslávie a poté žil v Rakousku. V roce 1953 vydává brožuru o únoru 1948 pod názvem Kdo byl vinen?[10] V roce 1953 jej agenti StB (v předvečer Štědrého dne jej vylákal kolaborant, rakouský občan ze Salcburku) z Rakouska unesli zpět do Československa, kde byl nejprve internován na zámečku Blažkov a poté odsouzen k 17 letům vězení. Za slib propuštění vystoupil 15. května 1954 na tiskové konferenci a prohlásil, že se vrátil dobrovolně a odsuzuje emigraci.[11]
Zemřel za záhadných okolností v ruzyňské věznici. Podle informací Josefa Frolíka[12] mělo k úmrtí dojít, protože StB na vězněném údajně zkoušela halucinogenní drogu a Laušmanovo srdce, oslabené více než desetiletým vězněním, toto testování nevydrželo. Ve věznici v Ruzyni dostal Laušman od správy věznice 8. května 1963 cigarety, jež byly dle výpovědi Laušmanova spoluvězně[13] zřejmě preparovány. Laušman vypil čaj přinesený z vězeňské ošetřovny, vykouřil několik cigaret, dostal křečovitý záchvat, pak upadl do bezvědomí. Po celou noc mu nebyla poskytnuta žádná lékařská pomoc. Když nakonec druhého dne, v pět hodin ráno 9. května 1963, na celu přišel lékař, konstatoval jen smrt „v důsledku srdeční záduchy“.[14]
Jeho ženou byla od roku 1925 Julie rozená Kášková, dcera chrudimského starosty Václava Káška, měli spolu dcery Olgu (* 1927) a Věru (* 1928).[15] Manželem jeho sestry Štěpánky byl František Zuska. Manželem jeho dcery Olgy byl major Jaromír Nechanský, hrdina západního odboje za druhé světové války, popravený spolu se studentem právnické fakulty Veleslavem Wahlem po více než ročním věznění na Pankráci 16. června 1950.[16] Jejich odvolání bylo vrchním soudem v Brně zamítnuto shodou okolností poté, co se Milada Horáková veřejně rozhodla (9. června 1950) osobně se proti svému trestu smrti neodvolat.
Odkazy
Reference
- ↑ Ministr průmyslu, obchodu a živností v protektorátní vládě Aloise Eliáše. V roce 1942 bylo ministerstvo s dalšími ministerstvy sjednoceno pod Ministerstvo hospodářství a práce, které řídil Walter Bertsch.
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1896-1903 v Žumberku, sign. 6987, ukn. 11184, str.386. Dostupné online
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-29]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-29]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14.
- ↑ MELICHAR, Karel. Názvy dolů kladensko-rakovnické uhelné pánve. Slánský obzor. 1998, čís. 6. Dostupné online [cit. 2019-10-21].
- ↑ Nová jména ostravských dolů. Rudé právo. 1946-07-24, roč. 1946, čís. 168. Dostupné online [cit. 2019-10-21].
- ↑ ČSDS | Laušman, Bohumil. www.csds.cz [online]. [cit. 2022-06-02]. Dostupné online.
- ↑ Dramatický život ministra Laušmana: Utekl na Západ, zpět do Československa ho unesli. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-06-02]. Dostupné online.
- ↑ ŠIMSOVÁ, Sylva. Dokumenty o Bohumilu Laušmanovi v britských archivech. Sborník Archivu bezpečnostních složek. Roč. 2007, čís. 5. Dostupné online.
- ↑ Dramatický život ministra Laušmana
- ↑ FROLÍK, Josef. Špion vypovídá. Kolín nad Rýnem: Index, 1979. 400 s.
- ↑ PAGÁČ, Štefan. Svědek z cely číslo 13. New York: Edice Bratrství, 1979. 190 s.
- ↑ Jiří Šolc: Útěky a návraty Bohumila Laušmana : osud českého politika. Praha : Naše vojsko, 2008. ISBN 978-80-206-0956-4.
- ↑ BOČEK, Petr; KOBETIČ, Pavel; PAVLÍK, Tomáš. Chrudim. Vlastivědná encyklopedie. 2. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2018. 279 s. ISBN 978-80-906318-2-3. S. 75 a 94.
- ↑ Jiří Šolc: Znamení Trojského koně, Nakl. Vyšehrad 2008, ISBN 978-80-7021-943-0
Literatura
- BUREŠOVÁ, Jana; TRAPL, Miloš. Bohumil Laušman : proměny života sociálně demokratického politika s nástupem komunistické moci v Československu. Olomouc: Centrum pro československá exilová studia 124 s. ISBN 978-80-244-2247-3.
- HORÁK, Pavel. Bohumil Laušman – politický životopis : riskantní hry sociálnědemokratického vůdce. Praha: Mladá fronta, 2012. 288 s. ISBN 978-80-204-2619-2.
- ŠOLC, Jiří. Útěky a návraty Bohumila Laušmana : osud českého politika. Praha: Naše vojsko, 2008. 403 s. ISBN 978-80-206-0956-4.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 258.
- LAUŠMAN, Bohumil. Pravda a lož o slovenskom národnom povstaní. Petrovec: Bratstvo-Jedinstvo, 1951. 67 s.
- LAUŠMAN, Bohumil. Kdo byl vinen?. Vídeň: Vl. nákl., 1953.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohumil Laušman na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohumil Laušman
- Bohumil Laušman v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století Archivováno 29. 3. 2020 na Wayback Machine.
- Jana Burešová – Únos Bohumila Laušmana a československá emigrace Archivováno 12. 2. 2011 na Wayback Machine.
- Bohumil Laušman vypovídá o zločinech zrádců národa v zahraničí. Rudé právo. 1954-05-16, roč. 34, čís. 134, s. 2. Dostupné online [cit. 2019-10-21]. — Laušmanův vynucený projev po návratu do ČSR
- dokument Českého rozhlasu Plus: Na politikovi Laušmanovi snad StB testovala halucinogenní drogy
První vláda Zdeňka Fierlingera / Košická vláda | |
---|---|
Ministerský předseda | Zdeněk Fierlinger (jmenován 4. dubna 1945, ČSSD) |
Členové v den jmenování vlády 4. dubna 1945 | Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Josef David (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Jaroslav Stránský (ministr spravedlnosti, ČSNS) • Jan Šrámek (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník) |
Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu. |
Druhá vláda Zdeňka Fierlingera / Vláda Národní fronty | |
---|---|
Ministerský předseda | Zdeněk Fierlinger (jmenován 6. listopadu 1945, ČSSD) |
Členové v den jmenování vlády 6. listopadu 1945 | Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Jaroslav Stránský (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Prokop Drtina (ministr spravedlnosti, ČSNS) • František Hála (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník) |
Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu. |
První vláda Klementa Gottwalda | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Klement Gottwald (jmenován 2. července 1946, KSČ) | |||||||||
Členové v den jmenování vlády 2. července 1946 | Zdeněk Nejedlý (ochrana práce a sociální péče, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Antonín Zmrhal (vnitřního obchodu – demise 3. prosince 1947, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jan Masaryk (zahraničí, nestraník) • Ludvík Svoboda (obrana, nestraník) • Jan Šrámek (Náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (pošty, ČSL) • Adolf Procházka (zdravotnictví, ČSL) • Alois Vošahlík (technika, bez portfeje – zemřel 8. srpna 1946, ČSL) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády – odvolán 25. listopadu 1947, Demokratická strana) • Ivan Pietor (doprava, Demokratická strana) • Ján Lichner (Státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, Demokratická strana) • Mikuláš Franek (sjednocení zákonů, Demokratická strana) • Petr Zenkl (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (zahraniční obchod, ČSNS) • Jaroslav Stránský (školství a osvěta, ČSNS) • Prokop Drtina (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády – zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Bohumil Laušman (průmyslu - zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Václav Majer (výživy, ČSD) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (zemědělství, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) | |||||||||
Členové jmenovaní později |
| |||||||||
Kurzívou jsou označeni ministři, kteří podali demisi k 25. únoru 1948. |
Druhá vláda Klementa Gottwalda | ||||
---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Klement Gottwald (jmenován 25. února 1948, KSČ) | |||
Členové v den jmenování vlády 25. února 1948 | Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Antonín Zápotocký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Bohumil Laušman (náměstek předsedy vlády, ČSD) • Jan Masaryk† (zahraniční – zemřel 10. března 1948, nestraník) • Ludvík Svoboda (obrana, KSČ) • Antonín Gregor (zahraniční obchod, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (školství a osvěta, KSČ) • Alexej Čepička (spravedlnost, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Zdeněk Fierlinger (průmysl, KSČ) • Július Ďuriš (zemědělství, KSČ) • František Krajčír (vnitřní obchod, KSČ) • Alois Petr (doprava, ČSL) • Evžen Erban (sociální péče, KSČ) • Josef Plojhar (zdravotnictví, ČSL) • Emanuel Šlechta (technika, ČSS) • Ludmila Jankovcová (výživy, KSČ) • Alois Neuman (pošty, ČSS) • Vavro Šrobár (sjednocení zákonů, Strana slobody) | |||
Členové jmenovaní později |
| |||
†podrobně smrt Jana Masaryka |
Ministři průmyslu Československa | |
---|---|
Ministři průmyslu první československé republiky (1918–1938) | Adolf Stránský • Ferdinand Heidler • Kuneš Sonntag • Rudolf Hotowetz • Ladislav Novák • Jan Dvořáček • František Peroutka • Ladislav Novák • Josef Matoušek • Jan Dostálek • Josef Václav Najman • Rudolf Mlčoch • Jan Janáček |
Ministři průmyslu druhé československé republiky (1938–1939) | |
Ministři průmyslu exilových vlád Československa (1941–1945) | Eduard Outrata • František Němec • Václav Majer |
Ministři průmyslu poválečného Československa (1945–1952) | |
Federální ministři průmyslu Československa (1969–1971) | Josef Krejčí • Jindřich Zahradník |
Sociální demokracie | |
---|---|
Dějiny sociální demokracie | |
Předsedové | Josef Boleslav Pecka (1878–?) • Josef Hybeš (1887–1893) • Josef Steiner (1893–1905) • Antonín Němec (1905–1916) • Bohumír Šmeral (1916–1917) • Antonín Němec (1917–1924) • Antonín Hampl (1924–1938) • Zdeněk Fierlinger (1945–1947) • Bohumil Laušman (1947–1948) • Zdeněk Fierlinger (1948) • Blažej Vilím (1948) • Václav Majer (1948–1972) • Vilém Bernard (1973–1989) • Karel Hrubý • Slavomír Klaban (1989–1990) • Jiří Horák (1990–1993) • Miloš Zeman (1993–2001) • Vladimír Špidla (2001–2004) • Stanislav Gross (2005) • Jiří Paroubek (2006–2010) • Bohuslav Sobotka (2011–2017) • Milan Chovanec (2017–2018) • Jan Hamáček (2018-2021) • Roman Onderka (2021) • Michal Šmarda (od 2021) |
Související články |